Ze života lidí / 2019 až 2024

Jako dítě jsem ráda trávila čas s Barbie panenkami nablízku. Dodnes je mám schované i s celým jejich prostředím a přibyly i nové panny, kterým jsem začala malovat tváře. Po letech jsem si při jejich fotografování opět chvíli hrála na svět, který nemá ani tak povahu návratu do dětství, ale připadá mi ve své jednoduchosti skutečnější než ten skutečný. Instalace fotografií doplněna předměty denní potřeby, které mne dnes vybízejí ke snění stejně jako kdysi panenky, je asi výrazem důvěry v člověka i nejistoty tím, čím člověk vlastně je. Kde je hranice mezi chybujícím lidským a "dokonalým" umělým... či dokonalým lidským?